Přívětivá Illiniza severní
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Marta Léblová
Štítky: 2012 | Andy | Ekvádor | Illiniza Norte | Illiniza Sur | Jižní Amerika
Opatrně vystrkuji hlavu ze stanu. V noci přírodní živly lomcovaly s naším oranžovým příbytkem takovou silou, že se neodvažuji hádat, co mne čeká venku. Je krátce po šesté hodině ranní. Nebe je jako vymetené. Máme krásný výhled na obě blízké pětitisícovky – Illinizas. Otáčím hlavu na východ a tam se v celé kráse předvádí dokonale souměrný kužel Cotopaxi (5897m). To je probuzení. Jen ještě vědět, kde je ta horolezecká chata ...
Balíme stan. Nesnídáme, ani nevaříme čaj. Musíme najít chatu a pak se uvidí, co dál. Ujdeme sotva dvěstě metrů a už ji vidím. To snad není pravda! Spali jsme pouhých 15 minut chůze od ní! Volám na Martu, která si viditelně a zhluboka oddechla. Chata Nuevos Horizontes (4700m) je prázdná a zavřená. Na zápraží si připravujeme snídani a současně balíme na výstup na Illiniza Norte (5126m). Velké batohy ukládáme do prostoru pod chatou. Směr je zřejmý. Vidím vrchol a nepochybuji, kudy půjdeme. Illiniza Norte je snadným nezáludným kopcem. Jen pod vrcholem jsou techničtější pasáže, které umí potrápit, zejména pokud nasněží. Rozcestník „Norte“ a „Sur“ jasně naznačuje, kam se vydat. Volím nejpřímější možný směr.
Počasí nám přeje. Po sedmé hodině ráno bylo bezoblačno. Nyní, po osmé hodině, se již formují první mračna, ale mohlo by to ještě několik hodin vydržet. Zvolený směr není vyloženou procházkou, a tak si navazuji Martu na lano, aby měla podporu a necítila se nesvá na kamenitém ujíždějícím podkladu. Obvykle se chodí nejsnadnější cestou po jihovýchodním hřebeni. My se na něj hodláme napojit o něco poději. Kopec se strmí. Přicházejí na řadu i ruce. Ve vrcholových partiích přelézáme na pravou stranu hřebene, oblézáme kolmé věžičky a dostáváme se do místa zvaného Paso de la Muerte. Jedná se o strmou skalní pasáž, kterou je nutné překonat. Podle množství stop snadno nacházíme strmý skalní komín, kterým prolézáme až ke křížku. Skála je všechno jen ne stabilní a pevná.
Výstup na Illiniza Norte (5126m) je po dvou a půl hodinách dokonán. Výhledu na protější Illiniza Sur již brání hradba mraků, ale my si ještě stále vychutnáváme slunce a máme radost z první společné pětitisícovky. Křížek je ozdobený pentlemi a dalšími upomínkami na množství horolezců, kteří si Illinizu Norte vybrali jako snadný aklimatizační vrchol.
Po poledni už jsme zpátky u chaty. Otevíráme dveře a rozkládáme si věci na palandě. Pořád jsme tu sami. Vaříme si polévku a pojídáme buchty. Po jídle si zalézáme do spacáků. Načítáme si, kudy vést zítra výstup na lezecky náročnější zaledněnou Illiniza Sur (5262m). Popis konfrontujeme s fotografiemi, které jsme dnes pořídili během výstupu.
Po třetí hodině odpolední se náhle otevírají dveře chaty a objevují se dva chlapi. Jedná se o správce. Mladší Daniel je hodně upovídaný. Ukazuje nám obrázky z rekonstrukce chaty, popisuje obtíže výstupu a záludnosti terénu, odkud oproti popisu v knížce již ustoupil ledovec. Kromě ledu nás tak čekají i těžší lezecké pasáže ve skále. Nejpozději máme vystartovat ve tři hodiny ráno.
Freddy je starší nemluvný a na první pohled je právě nastydlý. Sotva popadá dech, potí se a povaluje na matraci. Venku se žení čerti. Padají kroupy, fučí vítr. Kluci si pořád dokola pouštějí z mobilu jednu a tutéž písničku. Jeden corazón za druhým. Takhle koncentrovaná jihoamerická romantika je na palici!
Chata je skvěle vybavená. Zásoby jídla a pití, venku možnost nabrat vodu, splachovací toaleta, plynový vařič, palandy pro více než 10 lidí. V sešitě je ceník. Za přespání požadují 15 dolarů na osobu. Ekvádorci mají spaní na chatě o polovinu levnější.
V pět odpoledne se z ničeho nic kluci balí a utíkají dolů. Freddy se hodlá objevit zase zítra ráno kolem deváté hodiny. Počasí se zlepšilo. Dnešní zásobovací vynášku mají za sebou, tak proč tu zůstávat.
S vidinou brzkého vstávání se chystáme jít včas spát. Připravujeme si míchaná vajíčka ze sáčku a vaříme čaj na ráno. V osm už máme půlnoc ...
